Dnes bych se chtěla zaobírat tou nejdůležitější otázkou vůbec. Takovou, kterou si stoprocentně už minimálně párkrát za život položil každý z nás. Takovou, na kterou ještě nikdo nedostal odpověď. 

A nebo to možná nikoho nezajímá a jsem prostě divná.

Tak či tak, podělím se o ni s vámi.

A tady je :

PROČ JSOU KSAKRU AUTOBUSOVÍ ŘIDIČI VŽDY TAK NEVRLÍ ?

Já teda nevím, jak je to u vás, ale u nás je to skoro pravidlo. Já si totiž snad skoro ani nepamatuju, kdy se pan řidič na mě alespoň koutkem pousmál. Nebo mluvil snesitelným (čti neznechuceným a neotráveným) hlasem.

A největším gólem je, když vám není ochotný ani pomoci. Asi dva měsíce zpět se paní s dítětem snažila vytáhnout kufr z úložného prostoru. Pan milý řidič se na ni spokojeně díval, jak tam zápasí s kufrem pomalu větším než ona a dítětem pobíhajícím kolem. A to se dokonce i pousmál, takže pardon, abych jim nekřivdila. Někdy se i usmějí .. 

No paní nakonec pomohl kluk vedle.

 

Největším zvratem byla ale má nedávná jízda.

Už při příjezdu jsem si všimla postaršího pána se smutným výrazem. A já jsem taková většinou empatická, že mi je takových lidí líto. A hned přemýšlím, co asi za strasti v životě mají.

No zlomový bod nastal už při prvním vypustěném slově. Tak nevrlého a otráveného řidiče jsem ještě neviděla. Snad každému vytkl nějakou pitomost, že má daný blbě kufr, že má mít nachystané všechny kartičky, že má mýt nachystané přesně peníze, že ta dnešní mládež je ostuda lidstva (vzpomeňme si na chlapce z příběhu výše, který pomohl paní s kufrem) ….

No radostná cesta vám to byla, nebudeme si lhát.

 

A teď mi prosím vysvětlete jedno :

Jakto, že průvodčí ve vlaku jsou zase většinou pravý opak ?!

Opět a znova, u nás to tak prostě je. Doteď si vzpomínám na ranní cesty do školy, kdy vždy rozrazil dveře usměvavý průvodčí rozhlasující na celý vagon “Dobré ráno přeju všem, předložte své jízdenky..”, “Dobrý den slečno, vám to dnes velmi sluší”. “Copak se to učíte chlapče, snad nepíšete domácí úkoly”…. :-D.

Říkám vám, ráno bylo hned krásnější a škola o něco (málo) snesitelnější.

 

Jasně, že existují vyjímky potvrzující pravidlo.

A takových řidičů já si nesmírně vážím a úsměvů jim opětuju dvakrát tolik.

Néžené.

 

Ale pojďme si společně tedy odpovědět na tu zapeklitou otázku. PROČ ?

Pokud nemají rádi lidi a komunikaci, proč potom tedy volba povolání, kde jsou v kontaktu s lidmi denodenně ?

Chápu, že někdy jiná možnost být nemusí. Ale proč se proboha takhle na svět mračit..

A když už jsem tedy bručoun, alespoň si všechny připomínky a narážky uchovám pro sebe a nepředávám to na druhé.

Samozřejmě taky chápu, že někdy někdo nemá jednoduše náladu. Taky ji nemívám. ČASTO. 

Ale nemít ji každý den ve stejný čas. No nevím ..

 

Uff, to jsem si zase po delší době psychicky ulevila. Někdy je opravdu dobré tuhle naštvanost vypustit do světa.. :-D. Svět je ihned růžovější.

Jak je to u vás s řidiči veřejné dopravy ? Shodneme se názory, nebo to máte jinak ? 

 

339 total views, 3 views today

7 thoughts on “Autobusoví Řidiči Jako Tikající Emocionální Bomba”

  1. Já to mám úplně stejně! Taky si vždycky říkám, co se těm řidičům asi stalo, že jsou takoví. Nebo proč tu práci prostě nezmění, když je štve. Já bych nedokázala vydržet v práci, kde by mě to ubíjelo. A ještě k tomu klučinovi, mě se zase stává, že často slyším nadávat taky právě starou generaci na nás, jak jsme nevychovaní a pak mě vždycky pobaví, když si ke mě sedne stará paní v autobuse a ani se nezeptá. Nevím, jak je to třeba u vás, ale u nás na malé vesnici je to zvykem, že se člověk ptá, zda je místo volné 🙂

  2. Taky to nechápu. Autobusem jsem jezdila dříve a to byl vždycky děs. Za každou pitomost nadávali a všechno byl problém. Znala jsem akorát jednoho normálního řidiče. Ten jezdil na večerní lince k nám do vesnice a ten se vždycky usmál a byl opravdu milý, ale to byla opravdu rarita. Teď už jezdím jenom vlakem, kde jak píšeš, jsou průvodčí hodní . Spíš mě vždycky naštvou ty paní na kase na nádraží, ty jsou vždycky na ránu a mají keci 😀

  3. Abych pravdu řekla, mám to přesně naopak. Ano, je dost dní, kdy mají otrávený výraz, ale dost často jsou hodní, příjemní, pozdraví, možná i záleží jaký mají den a jak s nimi komunikujeme. Já vždy pozdravím, řeknu si kam potřebuju a dodám občas i prosím. A dost často mi řeknou i něco vtipného, nebo se jen tak usmějí (to, že se usmívají, když si zrovna vezmu sukni, to asi moc řešit nebudu :D).
    Ale je škoda, že to máš tak. Přála bych ti naše řidiče.

    1. Samozřejmě záleží, někdy taky narazím na milého pana řidiče. A je super slyšet, že alespoň někde tihle usměvaví převládají ! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *