Tohle téma už někdy určitě musela řešit každá/ý z nás. A taky je to nejčastější téma, které řeším s mýma holkama u koučinku. Což je naprosto pochopitelné, nebyla jsem jiná.

Oběd u babičky, který zahrnuje guláš se šesti. Oslava u tety, kde bude určitě dort a zákusky. Večerní grilování s přáteli, jak jen si to započítat do maker. Aneb jakákoliv socializace zahrnující jídlo je jedním velkým strašákem.

 

Hlavní otázka zní: Jak se s tím vypořádat.

Nejít, nejíst, jíst, vykašlat se v ten den na celou dietu a prostě si dopřát..

Nejhorší rozhodnutí je každopádně NEJÍT. Zůstat doma. Stranit se společenským akcím. Pořád jsme lidi a musíme si život užít. Sama se teď tluču do hlavy, jak jsem mohla vynechat nedělní oběd u babičky jenom proto, že jsem chtěla mít všechno pěkně napočítané a navážené. Někdy to dokonce skončilo i tak, že jsem se nakonec dokázala přejíst i doma (v dobu, kdy jsem měla být na daném obědě – takže šulnul s rozdílem, že jsem seděla se zmrzlinou v ruce sama doma a ne s rodinou).

Další možností (rozhodně o něco lepší, ale ne nejlepší) je jít a nejíst. V určitých situacích (jako je například příprava na soutěž) je to dobré řešení. Pokud jste ale normální žena, co se rozhodla změnit svůj životní styl a něco shodit, touto cestou bych se já UŽ nevydala. Dřív to byla klasika. Nedám si nic, vše budu zdvořile odmítat a vymlouvat se na kde co. Jak jsem už ale zmínila, i tohle mne z 90% dovedlo ke zmrzlině v ruce sedíc samotná doma.

A co vykašlat se na všechno a jíst páté přes deváté ? Vždyť jeden den nic přece neudělá, žejo.

No, udělá i neudělá. Je rozdíl, pokud do sebe dostanete půlku dortu, koláč, čokoládu, vepřo knedlo zelo, zmrzlinový pohár a zalijete to litrem coca-coly. A NEBO, pokud si dáte to zmíněné vepřo knedlo zelo a kousek dortu. Vidíte ten rozdíl ? Já tedy ano, v tisíci kaloriích.

 

CO SE OSVĚDČILO MNĚ A CO RADÍM KLIENTKÁM

Od té doby, co jsem se přestala striktně omezovat, přestalo i přejídání. V žádném případě se nevyhýbám žádným sociálním akcím, spíše naopak.

Pokud zrovna nehubnu, nic si nepočítám. Jím podle hladu, dám si něco na chuť a jsem spokojená. Prostě tak, jak jí všichni ostatní.

Pokud ale mám cíl a snažím se shodit nějaké to kilo, snažím se dané jídlo vyvážit jiným. Tedy jinak řečeno, když vím, že mě čeká např. oběd v restauraci, jednoduše si dám menší snídani. Taky si zadám zhruba hodnoty do tabulek, abych věděla, na čem asi jsem.

Stejné radím klientkám. S klidnou duší si dát ten kopeček zmrzliny, na který vás už týden zve vaše kamarádka. Rozhodně po něm nepřiberete, ba naopak. Dodá vám psychickou pohodu a nebude pro vás tak těžké režim dál dodržovat. Ovšem nemůžete půlku denního příjmu nahradit čokoládou, že. V takovém případě by vás totiž dohnal hlad a s největší pravděpodobností by vás dohnala i lednička. A to nechceme.

 

Jak jste na tom vy a rodinné oslavy ? Řešíte x Neřešíte ?

 

739 total views, 3 views today

3 thoughts on “Jsem v dietě a blíží se oslava. Co teď ?”

  1. Moc pěkný článek, vlastně jsem si zažila asi všechny fáze… jít a nic nejíst.. radši nejít vůbec… nebo jít a přejíst se jako prasátko… A naprosto s tebou souhlasím a mám stejný názor… Nejlepší je, jít, užít si to, dát si všeho s mírou a neřešit to jídlo, jíst podle chutí a hladu:)

  2. Dřív jsem se takovýmto akcím vyhýbala. Vždy to totiž skončilo s přejezením. Teď ale radši strávím hezky strávený čas s kamarádkou v cukrárně nebo s přítelem an večeři. Už to tolik nehrotím jako dříve. Sice se i tak na svatbách většinou neudržím, ale snažím se, aby mi nebylo až tolik špatně 😀 A protože cvičím jen tak pro radost, tak mě žádný progres nijak netrápí. Samozřejmě bych byla ráda za torchu lepší postavu, ale radši pomalu, s duševní pohodou a s klidem 🙂

    WantBeFitM

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *