BLOG

Jak nebezpečné to až může být ?

Asi by mi dalo hodně lidí za pravdu, že hranice mezi zdravým a nezdravým vztahem k jídlu a cvičení je hodně, hodně malá. Hlavně potom ti, kteří tuto hranici už překročili a zažili si svoje. Cvičení každý den, jídlo nakrabičkované a napočítané do puntíku, vážení i zeleniny, a co teprve když ten den nestihnu jít cvičit ? Průser. Další den budu cvičit 2x tolik !


Nemusím nejspíš zmiňovat, že je to docela velký problém. Nebo tedy, hodně velký problém. Takový člověk žije život jenom kvůli jídlu a pálení kalorií. Okolní život jde mimo, hlavní je přece něco jiného.
Důležité je ale zmínit, že si to dotyčný nepřizná. Nevidí v tom nic špatného. Já v tom taky neviděla nic špatného, vždyť jsem měla 50 kilo a to ke šťastnému životu přece stačí..
No, nestačí. Zdaleka ne.

Kdybych měla srovnat “kvalitu” mého života teď a předtím, tak by to snad ani nešlo srovnat.
Sklenička (nebo dvě) vína – dřív ? Nepředstavitelné. Teď ? Velice představitelné ! 😀
Oběd u babičky ? Večeře v restauraci ? Oblíbené kafe od “Starbucksu” ? Kino s popkornem ? 
A mohla bych sáhodlouze pokračovat.

Co mě ale opět vedlo k této myšlence ? Jedna slečna v posilovně. Celkový obvod těla nula na nultou, zadek – stehna – ruce nikde, dokonce skoro ani tvář žádná (rozumějte – líčka :D), samozřejmě to všechno snaha schovat pod mikinu.
No nebudu přehánět, když řeknu, že jsem o ni měla opravdu strach, když šla cvičit na stroj (zakopávání) se závažím 15 kilo. A potom taky že omdlí při 30 minutovém kardiu. Asi se ve mě probudil nějaký mateřský pud, ale normálně jsem za ní chtěla jít a nějakým způsobem pomoct.

Protože prostě ne, takhle to nejde. Tohle není život. Tohle není zdravé a dokonce to není ani hezké. Není to nic než nebezpečné. Zahrávání si se svým zdravím, ničení si těla, zatracený perfekcionismus spojený s jakoukoliv  “rexií” (anorexií, ortorexií,..).
Věřte mi, že VÍM, o čem mluvím, protože jsem tam prostě BYLA. Sice jsem to nezahnala až do takových extrémních bodů, ale zrovna daleko jsem od toho nebyla.

Pokud se někdo v tomto příspěvku alespoň trošku poznává, nepodceňte to. Požádejte o pomoc, promluvte si s někým, kdo tomu rozumí nebo kdo to taky zažil.
Tohle není něco, co jen tak zmizí či se jen tak napraví. Tohle je zamotaná hlava. Všechno je jen v hlavě. V našem směru myšlení.

Tak si začněte život užívat, a ne jenom žít ! 🙂

612 total views, 3 views today

11 thoughts on “Jak nebezpečné to až může být ?”

  1. Nejdůležitější je ve svým životě najít balanc. Umět zamakat (shodit tuk) a na druhou stranu i umět si užít (viz. třeba ten popcorn v kinu).
    Když někdo maká poctivě, 2x do týdně mu žádný popcorn ani jiné "prohřešky" neuškodí… kdo to fláká a jen tak si jde zacvičit, aby se neřeklo.. ten má pak velké výčitky a s psychikou to jde do háje.
    Toť můj názor 🙂

    Honza – SvětFitness

  2. Nejhorší je, že si člověk říká, že JEMU se to stát nemůže. A ono je tak velmi "snadné" do toho padnou tváří napřed (nechtěla jsem napsat tlamou 😀 ).
    Je ale dobře, že se dnes o tom můžeme bavit otevřeně a existují právě takové články, kde snad mnozí najdou pomoc, cestu nebo aspoň malou radu.

    Hezký!
    Děkuji, Mirka
    Spoon and willpower

  3. Myslím, že každá co jsme na tomhle temnym místě byla máme tohle nutkání jít pomoct nebo alespoň něco říct, když vidíme nějakou slečnu jako třeba tu z posiovny, co popisuješ. Asi je to proto, že víme jak se cítí, ale podle mě je to taky trochu i proto, že nám samotným v tu dobu nikdo nic hezkýho neřekl. Jsem ráda že jsi na tohle téma napsala a taky samozřejmě že si teď už život užíváš! 🙂
    Herb Theory

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *