BLOG

Jak studenti přicházejí o iluze

Vypadá to, že si tady udělám menší deníček na vypsání pocitů a dojmů z vysoké. Už jste se dozvěděli o mém oboru (manažerská informatika) a taky o mém 5-ti sekundovém rozhodnutí (karate), a tak plynule navážu na to, jak probíhala moje první přednáška.
Čím bych tak měla začít. Tak třeba tím, že jsme až ráno před přednáškou zjistili, co máme mít připravené na hodinu (zakoupenou učebnici a čtverečkovaný sešit). Hmm, neměli jsme ani jedno. Nevadí, v takovém počtu si nemůže přece všimnout. Samozřejmě jsme došli asi minutu před začátkem, tudíž na nás zbyla úplně první řada. Podotýkám, že nás bylo 6 a ani jeden jsme neměli ani sešit, ani učebnici. Výborně, krásný začátek. No o zábavu bylo prvních 10 minut postaráno, výklad o tom, jak nemáme nic podceňovat, nás bezpochyby neminul.

Teprve potom ale přišlo pravé peklo. Téma předmětu ? UNIVERZÁLNÍ KABELÁŽNÍ SYSTÉMY. Konektory, kabely, přípojky………… V překladu tedy ŠPANĚLSKÁ VESNICE. Mé pocity v průběhu dvouhodinového trýznění snad nelze ani napsat slovy. Chtělo se mi brečet, smát, přihlásit se a říct, že tady já pravděpodobně nepatřím, zvednout se a odejít, nasednout na první vlak a jet domů. V hlavě mi dokola běžela myšlenka “co jsem si to zase zvolila za obor”!

Jenže potom jsem se začala dívat kolem. Nechápavé výrazy na většině obličejů. Ufff. Nejsem sama. S tímto minimálním uklidněním jsem se na to chtěla začít dívat objektivněji. Snažila jsem se, ale pořád jsem se nemohla ubránit myšlenkám jako “začnu podnikat”, “přejdu na nějakou ekonomku”, “když nepůjde nic, tak půjde soukromá” 😀. No naprosté zoufalství, co si budeme vyprávět :D.
Potom přišla matika, na které jsme brali výrazy, což pro mě není zase taková hrůza a trošičku jsem si to sebevědomí zvedla.
A druhý den ? Opět předmět zahrnující kabely a podobná příslušenství, tentokrát ale cvičení, kde se jako doopravdy už tyto věci používají. A světe div se, zase tak levá jsem úplně nebyla ! Ke všemu, co bylo zadané, jsem se nějakým způsobem dopracovala, a ten pocit na konci ? Fuuu.. To bylo prostě předčení všech mých očekávání ! 😀 Uvidíme, jak to půjde dál..

Upustíme od školy a přesuneme se ke kolejím. Nebo spíše ke stravě na kolejích. Bydlení na koleji někdy vyžaduje improvizaci, co se alespoň jídla týče. Proto stále neopouštím od mé stálice a jsem věrná ovesné kaši. Je totiž rychlá, jednoduchá a otevřená několika variantám.

Když ale nestíhám, což se stalo třeba včera ráno, tak sáhnu po balených toustech, na kterých si ujíždím vždy, když někam cestuju. Včera jsem si dala variantu tuňák&vejce, a snídaně je na světě ↓.

P.S.: Ano, využila jsem název filmu “Jak básníci přicházejí o iluze” k pojmenování příspěvku. Prostě mi to přišlo výstižné.. 😀

714 total views, 3 views today

12 thoughts on “Jak studenti přicházejí o iluze”

  1. Bože, tie študentské časy majú asi všetci rovnaké… totálne stratená na prednáškach, ovsená kaša na každú príležitosť… NJN, rada spomínam na tie časy.
    PS: A ešte radšej som, že už mám školu za sebou 😀

  2. Tak tyhle pocity znám, původně jsem totiž měla jít na ekonomku, kam se mi ale moc nechtělo. Hned první týden se ukázalo, že můj pocit byl správný. Jsem silně nematematický typ a ekonomika mě vůbec nebaví. Tak teď budu nastupovat na mediální studia, kam se už moc těším 🙂 hodně štěstí na vysoké 🙂

    LADY LENNA

  3. Podobné pocity mívám ze začátku ze všech předmětů i já a někdy se tento pocit, že je to pro mě naprostá španělská vesnice, nezmění ani po zkoušce 😀 Nějak se s tím holt musíme poprat 🙂 Kolejní improvizaci s jídlem znám i já, ale hlavní je nemít hlad 😀

    Another Dominika

  4. úplne sa smejem, lebo si totálne vystihla aj môj prvý týždeň na výške 😀 som na odbore, ktorý nebol mojou prioritou a po úvodných hodinách som aj ja mala chuť zbaliť sa a nikdy sa nevrátiť, lebo mi to prišlo ťažké a že to nezvládnem 😀 ale už je to trochu lepšie, tak snáď to bude lepšie každým ďalším dňom… držím ti palce 😉

    Sabi z blogu Beautiful savage

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *